sobota 8. dubna 2017

Za kulturou

Po dlouhé době do Prahy na školní výlet. Den předtím několikeré varování, at nedělám ostudu. Uznávám, že ne vždy se mi povedlo to plnit, ale pobavila jsem i paní, která to tam hlídala a sama jsem byla nadšená z toho, co vidím. 
Jedna z možností, které nesmíte odmítnout, jelikož byste toho mohli jen litovat. Stejně tak výstava terakotových vojáků.



Po cestě autobusem, která už sama o sobě byla docela zábavná, jsme přijeli k nějakému docela pochybnému místu. Co by udělal řidič pro to, aby nemusel platit. Tak jsme se vydali na náročnou cestu plnou sténání každého, že potřebuje vykonat potřebu. Opravdu všichni, což bylo na druhou stranu zábavné pozorovat. 
Veletržní palác otvíral až v 10, no samozřejmě jsme čekali na otevření a pak na to, než se naše učitelka rozpomene, kde jsme a co děláme. No 3 hodiny na prohlédnutí 3 pater plných úžasných děl je hrozně málo. Uznávám, že to bylo málo jen pro mě a spolužačku, která to cítí tak nějak stejně jako já, svým uměleckým srdíčkem. Hned na začátku od nás utekla jiná, jakmile viděla, jak nás to zaujalo.

Je mi občas líto, že si lidé dobrovolně nechají utéct nějakou úžasnou možnost, jelikož se musíme rozvíjet nejen fyzicky, ale i nějak vzdělávat. Což bylo stejně i s Terakotovou armádou, která byla ve Varech opravdu jen chvíli. Tam jsem šla za sebe, naše škola tohle nějak vypustila. Jsou muzea a výstavy, které navštěvujeme pořád, jelikož tu jsou stále, ale ty unikáty občas míjíme a je to škoda.
Na druhou stranu jako sama sedmnáctiletá holka bez peněz se nemůžu pokaždý jen tak sebrat a jít si na výstavu někam, kde to pořádně neznám, tak ale pořád lepší něco, než nic.

Občas to něco je ale hodně, jako například ten Veletržní palác. A zbytek si vynahradit alespon návštěvou nějakých památek, apod. Už je hezky, tak proč nevyrazit pryč. I když já ted s pomalu začínajícím stěhováním budu ráda, že budu ráda, ale času na všechno je dost.
A pokud to někoho netáhne přímo k umění, našli jsme i úžasnou místnost na odpočinek, kde je neustále puštěná relaxační hudba, je tam tma a pohovky na odpočinek. (Pokud ovšem nemáte spolužáka, který se přímo vyžívá v tom, že k někomu v té tmě přijde a vyděsí ho, já na své spolužáky mám takové štěstí, že se v tom vyžívá hodně lidí )

2 komentáře:

  1. Musel být na vás zajímavý pohled, když se vám všem chtělo na záchod... :D:D
    Je dobře, že takto umění vnímáš, já si vždy jen položím otázku: Viděla bych to jako umění, kdybych už předem nevěděla, že se to za umění považuje? ... Takže asi tak. Prostě pokud se mi to nelíbí a nic v tom nevidím, tak se nad tím nerozplývám :D, každopádně tady to vypadá, že bych chodila se zaujetím. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To opravdu byl! :D Je pravda, že na každého působí umění jinak a je to neskutečně subjektivní, ale uznávám, že zrovna ve Veletržním paláci by našel každý alespon něco už jen pro tu rozmanitost:)

      Vymazat