úterý 13. června 2017

Báseň

Ano, stále ještě funguje předávání něčeho hezkého a výjimečného. V tomto případě jsem se dnes ocitla, když jsem otevřela svou skřínku po pozdním příchodu do školy a viděla jsem tam papírek se svým jménem.
Myslím, že podělit o báseň mohu, moc se mi líbí a navíc, není první, ale již třetí a začalo to vlatně úplně nevinně.
Úplně první báseň byla spíš proti mně. Tedy ne spíše, ale jen proti mně. Jednoduše se parta kluků rozhodla, že nebude mít rádo dívku, se kterou nikdo dřív neprohodil ani slovo. No, jenže já nejsem člověk, který by s z těchto věcí, něco dělal, tak jsem si z toho začala dělat záměrně před nimi srandu.
Po nějaké době je to očividně začalo mrzet a o to více jsem se jim poté smála, když se mi omlouvali. Bylo to od nich hloupé, sami věděli, jak hnusně se zachovali, ale po měsíci přijít a litovat toho je zbytečné, vždyť se tedy neměli zachovat tak, jak se zachovali.
Nicméně právě autora basně očividně překvapilo to, s jakou nadsázkou jsem celou situaci brala, tak se rozhodl pokračovat, ačkoliv básně se z nenávistných změnily na něco zcela jiného.
Soukromí osob samozřejmě dodržuji, ale báseň by mělo vidět víc lidí, jelikož mi přijde opravdu ohromující, jak to někdo dokáže vymyslet.

2 komentáře:

  1. Připadám si jako někde ve filmu. :D Takové scénáře jsou nejlepší.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky pravda :D A ano, i mně to chvíli přišlo, jako kdyby mě za rohem čekala kamera

      Vymazat